Osvald Hons
| Osvald Hons | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1938 Mimoň, Československo |
| Povolání | technik, dělník, horník, autor historických publikací |
| Žánr | regionální historie, literatura faktu |
| Témata | Sudety, historie Mimoně a osudy obyvatel z vysídlených obcí v Ralsku |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osvald Hons je česky píšící česko-německý autor historických publikací, narozený v Mimoni na Českolipsku. Ve svém díle se zaměřuje na historii rodného města a na osudy místních obyvatel z českých a německých rodin, zejména pak na příběhy lidí z vysídlených obcí v bývalém Vojenském prostoru Ralsko.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Osvald Hons se narodil v Mimoni v roce 1938 v posledních měsících existence tzv. první republiky v česko-německé rodině – jeho otec byl Čech, matka Němka.[1]
Město Mimoň obsadil 10. října 1938 Wehrmacht a na sklonku téhož roku převážně německé obyvatelstvo Mimoně rozhodlo v plebiscitu o připojení města k Říši. Češi většinou po záboru Sudet z Mimoně odešli. Honsova rodina v Mimoni zůstala, jeho otec však nepřijal říšské občanství a tak musel nastoupit na práci do Německa. Osvald jako dítě po vstupu do základní školy v roce 1944 mluvil německy, po roce 1945 pak pouze česky. S ohledem na původ vlastní rodiny i širší národnostně smíšené příbuzenské vazby Osvald Hons sám sebe označuje za „Sudeťáka“.[1][2]
Po skončení války Němci z Mimoně buď utekli nebo byli v několika etapách odsunuti, nakonec odešli i němečtí komunisté (mezi nimi i Osvaldův dědeček) a sociální demokraté do východní okupační zóny budovat „nové Německo“.[2]
Rodina Honsových dál žila v Mimoni. Osvaldův otec se dokonce stal ředitelem jedné z místních továren, ale svého syna po jeho návratu z vojny odmítl zaměstnat, aby mu neposkytl protekci. Osvald Hons byl pak zaměstnán ve sklářském výzkumném ústavu, ovšem po potlačení „Pražského jara“ byl po roce 1968 vyloučen z komunistické strany – stejně jako jeho otec, který rovněž odsoudil srpnový vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Osvald Hons pak působil v dělnických profesích v různých místech republiky, až skončil svou pracovní dráhu v Uranových dolech, napřed jako jeřábník, pumpař nebo „mašinkář“, nakonec jako horník na čelbě. Po odchodu do invalidního důchodu se rozhodl využít svých znalostí regionu a života místních obyvatel a začal se věnovat psaní historických materiálů a knih.[1] Jeho největším dílem je kniha Zaniklé obce kolem Ralska, na níž ve spolupráci s pamětníky pracoval devět let.[2]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Pašijové hry v Mimoni (Mimoň: 1999)
- Česká Numatia, aneb Průvodce Kostelním vrchem (Mimoň: 2007)
- Obrázky ze staré Mimoně (Mimoň, Česká Lípa: 2008)
- Zaniklé obce kolem Ralska (Ralsko: 2014)
- Příběhy z válečných a poválečných Sudet : mimoňští rodáci vzpomínají (Líbeznice: 2018)
Články, publikované na stránkách Spolku historie Mimoňska[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c ČCHEIDZEOVÁ, Marie. Osvald Hons z Mimoně říká: Historie není černobílá. Českolipský deník [online]. 2019-12-28 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c PATKOVÁ, Jana. Jsem Sudeťák [online]. 2020-05-24 [cit. 2023-12-10]. Rozhovor s Osvaldem Honsem, původně publikovaný v regionálním čtvrtletníku "Véčko". Dostupné online.
- ↑ Výpis článků [online]. Mimoň: Spolek historie Mimoňska [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HONS, Osvald. Zaniklé obce kolem Ralska. 1. vyd. Ralsko: Město Ralsko, 2014. 511 s. ISBN 978-80-260-6779-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Osvald Hons na Wikimedia Commons - Vojenský výcvikový prostor Ralsko na webu zanikleobce.cz
